V Portu nás navštívila část Igorovy rodiny. První týden návštěvy jsme věnovali obligátním památkám - sklípky ve Vila Nova de Gaia, park muzea moderního umění Serralves, romantické západy slunce u katedrály a podobné trháky.
Další týden jsme vyrazili z těsného bytečku a vydali se na jih, kde jsme měli rezervovaný prostorově velkorysejší apartmán u moře. Cestou jsme se zastavili v klášteře v Tomaru, který je naprostá lahůdka. Člověk v něm bez problémů stráví tři hodiny, aniž by se stihl nudit.
Nejproslulejším prvkem tomarského kláštera je okno, které je učebnicovým příkladem manuelinského stylu. Dokonce je prý v Pijoanovi.
Na Algarve jsme jeli trošku naslepo, vůbec jsme netušili, jak bude dané místo a dané pláže vypadat, prostě jsme šli jen po nejvýhodnější ceně. Měli jsme ohromné štěstí, protože pláže byly úžasné. Z Armacao da Pera se daly podnikat dlouhé výlety podél pobřeží, kde se za každým útesem objevila nová pláž. Prostě paráda, na tom se nic vtipnýho vymyslet nedá...
Honza a Igorova mamka vzali pobyt u moře naprosto vážně a navzdory teplotě vody s každý den ráchali v moři jak utržení ze řetězu. My jsme je při tom s Igorem pozorovali z vyhřátého písku.
Algarve jsme se rozhodli pořádně procestovat a nejspíš by se nám to i podařilo, kdyby nám u bran města Silves při západu slunce neupadl výfuk. Ale i tak jsme se stihli podívat do Lagos, na Cabo Sao Vicente, na divoké pláže západního pobřeží, které jsou plné svalnatých mazlů, co jezdí na vlnách na surfu s ...takovým padákem, zapomněla jsem, jak se to řekne, ale vypadá to úžasně. Když to ti kluci umí, tak to vypadá ohromně jednoduše, prostě jedou oceánem, jednou rukou se drží za ten "padák", což vypadá, jako by jeli šalinou a pak, když chtějí změnit směr, tak naberou vítr do plachet padáku, což je vynese hrozně vysoko nad hladinu, oni udělají pár přemetů, a po dopadu si to zas štrádujou na druhou stranu pláže. Fascinující.
....potom jsme viděli Monchique a Silves
Na Algarve jsme jeli trošku naslepo, vůbec jsme netušili, jak bude dané místo a dané pláže vypadat, prostě jsme šli jen po nejvýhodnější ceně. Měli jsme ohromné štěstí, protože pláže byly úžasné. Z Armacao da Pera se daly podnikat dlouhé výlety podél pobřeží, kde se za každým útesem objevila nová pláž. Prostě paráda, na tom se nic vtipnýho vymyslet nedá...
Honza a Igorova mamka vzali pobyt u moře naprosto vážně a navzdory teplotě vody s každý den ráchali v moři jak utržení ze řetězu. My jsme je při tom s Igorem pozorovali z vyhřátého písku.
Algarve jsme se rozhodli pořádně procestovat a nejspíš by se nám to i podařilo, kdyby nám u bran města Silves při západu slunce neupadl výfuk. Ale i tak jsme se stihli podívat do Lagos, na Cabo Sao Vicente, na divoké pláže západního pobřeží, které jsou plné svalnatých mazlů, co jezdí na vlnách na surfu s ...takovým padákem, zapomněla jsem, jak se to řekne, ale vypadá to úžasně. Když to ti kluci umí, tak to vypadá ohromně jednoduše, prostě jedou oceánem, jednou rukou se drží za ten "padák", což vypadá, jako by jeli šalinou a pak, když chtějí změnit směr, tak naberou vítr do plachet padáku, což je vynese hrozně vysoko nad hladinu, oni udělají pár přemetů, a po dopadu si to zas štrádujou na druhou stranu pláže. Fascinující.
....potom jsme viděli Monchique a Silves
No comments:
Post a Comment