Semana Santa

Poté, co jsme se zbavili neutišitelného hudebníka a neunavitelného společníka Chrise, vydali jsme se ve společnosti samých příjemných Čechů na výlet do národního parku Peneda Geres. Trochu jsem tady zaexperimentovala s natahováním fotek, nevím nevím, vypadá to zmateně, ale mazat už to nebudu. V Geres jsme si udělali moc příjemný celodenní výlet, kde jsme vychutnávali prostý fakt, že tak není nikdo ze zúčastněných hyperaktivní. Jana se začala usmívat.

Večer jsme se rozloučili se zbytkem výpravy a vydali se směrem ke španělským hranicím. Přenocovali jsme nedaleko nádherného městečka Lindoso, plného starých sýpek (to jsou ty hrobkoidně vypadající stavby rozeseté v okolí hradu). Další den jsme zabloudili k termálním pramenům. Moc dlouho jsme se ale nečachtali, protože už na nás v Zamoře čekal pobyt s plnou penzí a procesími v rámci Semany Santy. Jen pro zajímaost a pro srovnání. V bytě, v němž nás přivítali s otevřenou náručí bydlela navíc: babička, teta, Jorgeho rodiče, sestra Anna neprovdána, bratr Elia a bláznivá fena Gala. Já nevím, pořád mi nad jejich pohostinností zůstává rozum stát.

Na cestě zpět do Porta jsme se projevovali už jen sytě a spokojeně. Zastavili jsme se na kafe, kostely a benzín v Salamance, chytli blechy v Guardě a nechali peněženku a doklady od auta na fotograficky zdokumentované zřícenině. Zříceniny zde nikoho evidentně nezajímají, peněženka a doklady tam ležely i za hodinu, kdy jsme se k hradu řítili z Aveira, vzdáleného 70km od místa činu.